Na začátek bych chtěla za všechny poděkovat panu profesorovi Vojtíškovi, paní profesorce Čermákové, panu instruktorovi a všem, kteří se celou tu dobu snažili, aby se lyžák vůbec mohl uskutečnit. Neměli jste to jednoduché, byla to spousta zařizování a nikdo do poslední chvíle vlastně nevěděl, jestli to vůbec vyjde. A my jsme moc vděční, že to vyšlo.
Měli jsme opravdu krásné ubytování a kousek od něj stadion, ze kterého jsme pak každý den vyráželi na výlety. Spousta z nás si díky lyžáku uvědomila, jak krásné ty naše Jizerské hory vlastně jsou, protože ty výhledy a panoramata opravdu stály za to.
I když to ještě pár dní před lyžákem vypadalo tak, že budeme na běžkách jezdit možná tak po trávě, nakonec nám krásně nasněžilo a počasí nám také přálo.
Díky tomu, že jsme byli rozděleni do tří skupin podle naší běžkařské zdatnosti, tak si to každý mohl užít nehledě na to, jak mu to šlo (nebo také nešlo). Zvlášť skupina pana Vojtíška si užila speciální výlet, kde jsme se trochu ztratili, což nám nejdřív pan profesor nepřiznal, ale když nám pak při cestě lesem vyprávěl příběh, jak tu nějaká výprava zahynula, bylo vymalováno. Nakonec se z tohoto neplánovaného prodlouženého výletu stal snad ten nejlepší a všichni jsme si to užívali. Stihli jsme navíc nádherný západ slunce u rozhledny Královky. Celkově musím za sebe říct, že v té třetí (nejhorší) skupině vládla ta nejlepší nálada. I když tam totiž většina z nás byla více na zemi než na běžkách, měli jsme stále pozitivní naládu, zpívali si, nikam jsme nespěchali a opravdu si to užívali.
Nezapomenutelným zážitkem byly také večerní společné aktivity. A to hlavně herecké scénky, kdy jsme měli předvádět například zával lavinou, napadení pumou, a také ztracení v horách (zde měla skupina pana Vojtíška značnou výhodu).
Na závěr si myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že to bylo úžasných pět dní plných zážitků, na které jen tak nezapomeneme. A věřím, že se spoustu lidí teď bude rádo na běžky díky lyžáku vracet.
Ještě jednou děkujeme, že jsme to mohli zažít.
Lucie Staňková, 1.A