Dne 18.9. jsme se my, 1.B, vydali na harmonizační kurz. Všichni jsme se setkali ráno u bedřichovského stadionu, rozdělili se do 5 skupin a vyrazili na cestu. Ve skupinách jsme se následně už během cesty více poznávali. Každá skupina také dostala mapu, podle které vedla určitou část cesty.

Když jsme došli do nedalekého Janova, ubytovali jsme se v chatě Milada a šli na náš první oběd. Dostali jsme výborné plněné knedlíky a poté nastal čas na různé seznamovací aktivity a zábavné hry, které pro nás naši pedagogové vymysleli. Už se blížil večer a my šli na fotbalové hřiště s venkovní posilovnou. Holky hrály volejbal a kluci hráli nadšeně fotbal. Na hřišti jsme strávili necelé dvě hodiny a poté vyrazili na večeři. V ten den jsme měli kuře s rýží a všem opět chutnalo. Po večeři jsme unavení a vyčerpaní utíkali do pokojů a především do sprchy. Tím ale den ještě nekončil, čekali nás ještě dvě seznamovací aktivity a poté ještě někteří na pokojích hráli deskové hry, které si s sebou přivezli, nebo si našli nějakou jinou formu zábavy. Večerku jsme měli v deset hodin večer, tou dobou už všichni museli být na svých pokojích a pomalu se chystali jít spát, aby načerpali síly a energii na další den.

Ten začal snídaní, kterou jsme na rozdíl od obědů a večeří měli přichystanou přímo v našem penzionu. Mohli jsme si nabídnout nejenom cereálie, ale například pečivo se šunkou nebo sýrem bylo na výběr také. K tomu obvykle nějaký teplý čaj. Ten den jsme se všichni těšili na lanovou dráhu, ale nejdřív nás na dopoledne přijely navštívit paní z organizace, která zajišťuje harmonizační kurzy. Ty pro nás měly připravené další aktivity na seznamování, které byly velmi zábavné, například jsme jako třída hodnotili, jaké věci a vlastnosti bychom v naší třídě očekávali, popřípadě uvítali, někdo si také vyzkoušel projev před třídou a zakončili jsme to tím, že jsme si navzájem psali pozitivní vlastnosti, kterých jsme si u ostatních všimli. Po obědě byl chvíli polední klid a potom následovala zmiňovaná očekávaná lanová dráha, dostali jsme instrukce o bezpečnosti a mohli jsme jít na to. Překonávali jsme překážky různých obtížností, nebo jsme se třeba párkrát projeli i na ziplině. Bylo to nejen dobrodružné, ale i velmi zábavné a všichni to hodnotili velmi pozitivně. K večeři jsme si poté vychutnali kuřecí stripsy s bramborem. Žádné hry už nenásledovaly, ale později jsme se ještě sešli u táboráku, mohli jsme si opéct i buřty, ale spíš vedly marshmellowny. Celý tento den jsme zakončili diskotékou, kterou pro nás pedagogové a pan majitel zorganizovali, tu jsme si taky užili a někteří se sblížili ještě více, než se očekávalo. Celkově tento den byl super a to jsem ještě nezmínil naše pouštění draků. Také jsme oslavili narozeniny jedné z našich spolužaček. Zkrátka tento den byl opravdu nabitý akcí a ani na chvíli jsme se nenudili.

Třetí a zároveň poslední den už jsme před sebou měli pouze cestu domů, takže jsme se nasnídali, sbalili si věci a kolem desáté hodiny jsme se nyní už plně zharmonizovaní vydali na cestu do Bedřichova, kde  jsme se rozloučili a tím tento náš harmonizační kurz končil. Odnesli jsme si ale hezké vzpomínky a hodně z nás i nové kamarády. Určitě jsem si celý kurz užil a někdy v budoucnu bych uvítal i další podobné akce.

Za 1. B Adam Holinský FOTKY

    

Z deníčku mé 1. B - harmonizační kurz alias harmonizák

Harmonizační kurz začal ve středu 18. září ráno. Nicméně už v úterý večer bylo třeba si zabalit. To nebyl takový problém. Trochu nesvá jsem byla z toho, kolik žáků se harmonizačního kurzu vlastně zúčastní. Připadala jsem si jako na tenise: 30-29-30-29-30. Z mé třídy totiž během prvních 14 dnů odcházeli a do mé třídy přicházeli různí žáci. Nového žáka, jehož jsem znala pouze jménem, jsme měli poprvé potkat až v Bedřichově.

Středa 18. září

Je mlha, která by se dala krájet. Takže nebudeme hledat pouze jednoho nového žáka, ale budeme se hledat asi všichni. SMS - jeden žák nedorazí, je nemocný. Tedy konečné číslo je 29.

U autobusu č. 18, který nás zaveze na místo určení, je podezřele málo žáků. Sraz je až v Bedřichově, tak se nebudu znepokojovat. Většinu dětí dovedli rodiče autem přímo tam. Autobusem se mnou jelo 7 statečných (6 chlapců a 1 dívka).

Majitel penzionu Milada, kde jsme byli ubytovaní, nám odvezl kufry, batohy, tašky a další zavazadla, takže jsme se mohli pěknou delší vycházkou vydat na místo určení. V Bedřichově nebylo po mlze ani památky. Celou cestu byla nad námi nádherně modrá obloha a svítilo sluníčko. Žáci rozdělení do skupin nás vedli pomocí mapek. Spletli se jen 3x, takže jsem do na místo určení dorazili včas. Čekal nás výborný oběd, potom rozdělení do pokojů a první seznamovací aktivity. Navečer ještě sportovní vyžití na nedalekém lesním hřišti, opět výborná večeře a pak už jen umýt a šup do hajan.

Čtvrtek 19. září

Dopoledne bude na harmonizování se třídou pracovat agentura. Já tak mám možnost svoji třídu pozorovat zvenku (včera jsem se zapojovala s nimi). Je to výborná zkušenost, protože je tak mohu lépe pozorovat. A hlavně to nejdůležitější - pomalu a v klidu se snažím zapamatovat si jejich jména. Musím se pochválit, už si je trochu víc pamatuju.

Po skvělém obědě nás čekal lanový park. Ze zdravotních důvodů se ho účastnit nemohu, zato si užívám nejrůznější zvuky, které ke mně z lan doléhají. Zcela perfektně například poznám, kde se nachází jedna studentka. Pronikavý jekot určuje její polohu naprosto bezpečně. Sportovních aktivit není nikdy dost, takže poté, co si lanový park všichni prošli jsme se vydali na výšlap na Severák. Tady někteří pouštěli draky a skupinka odvážných se se mnou vydala na nedalekou rozhlednu Slovanku.

Večeře a pak táborák. Pečené “maršmelouny” naprosto převálcovaly klasické špekáčky. Polovina třídy už byla tak znavená, že ulehla a prakticky hned usnula, druhá polovina se ještě vyřádila na diskotéce.

Pátek 20. září

Poslední den, respektive půlden, lépe řečeno jen část dopoledne. Už jenom zabalit, uklidit a vydat se zpátky na cestu do Bedřichova.

Strávili jsme spolu krásné tři dny. Třída je skvělá, drží při sobě. Umí se také poučit ze svých chyb a postavit se čelem následkům. Všichni si snad už našli své kamarády a doufám, že taková skvělá parta vydrží další 4 roky.

Tereza Podholová, třídní učitelka 1. B